Kuba

Politika na Kubě

Abychom více pochopili současný režim, který na Kubě vládne, budeme se muset ponořit hlouběji do historie vlád, které na Kubě panovali. Už od samotného počátku kolonizace Kuby, vládla na Kubě diktatura, která se mnohokrát různě transformovala, ale přetrvává zde dodnes.

Španělští kolonizátoři Kubu vykořisťovali a i přestože Kuba byla velice bohatá na různé přirodní poklady, obyvatelstvo zde strádalo. Díky tomu probíhali na ostrově různé revoluce, které se snažili změnit politický směr, který kubánce utlačoval. Většina povstání místních obyvatel byla neúspěšná, ale některé změny se přeci jen udály. Mezi tu první nejvýznamnější patřilo zrušení otroctví, později se po různých převratech měnili i hlavy v čele státu. Každá násilná změna znamenala pro kubánce nějakou pozitivní změnu, i když většinou ne moc velkou. V praxi to vypadalo tak, že se svrhnul diktátor, provedli se nějaké sociální změny a nastoupil nový diktátor, který pokračoval více méně v tom samém jako jeho předchůdce.

Po určité době došla kubáncům opět trpělivost a tento kolotoč se opakoval. Stejně tak to bylo i v případě Fidela Castra a svržení Batisty. Stručně řečeno dal Fidel Castro lidem to co slíbil a tím bylo vymícení té nejhorší chudoby, které dodnes vládne např. na nedalekém Haiti. Snížení finančních rozdílů mezi obyvatelstvem a vymícení korupce patřilo k dalším bodům, Fidelova nepsaného revolučního programu. Fidel už při revoluci tvrdil, že klasický komunismus není pro Kubu ideálním řešením, jak se ale později ukázalo, byla to zástěrka. Castro upřednostňoval přirovnání v nového člověka, který je nesobecký a záleží mu víc na společnosti, než na vlastním prospěchu. Majetek je pro všechny společný a jediný životní cíl je zemědělská či průmyslová práce pro společnost. Když se nad tím zamyslíme, tak je to v podstatě klasický komunismus, na který se díváme růžovými brýlemi. Praxe byla naprosto jiná, po znárodnění majetku na Kubě se spustila velká vlna emigrace, průmysl začal upadat a celá Kuba šla v podstatě ke dnu. Cenzura ovládla média, propaganda zaměřená proti spojeným státům byla vidět doslova na každém kroku a chudoba začala postihovat další části obyvatelstva.

Nicméně nic není pouze černobíle, jsou tací kteří Fidela Castra stále podporují. Zdůrazňují ukázkovou péči o staré lidi, podporu vzdělání pro všechny obyvatele, přídělový systém potravin a v neposlední řadě i vymícení té nejhorší chudoby. Dnes už je moc Fidela Castra na Kubě spíše historií, kvůli zdravotním problémům předal vládu svému mladšímu bratru Raulovi. Tento krok je přinejmenším neobvyklý, vláda diktátora většinou končí buďto úmrtím samotného vůdce, nebo jeho svržením. Fidel Castro na tom tedy nebude úplně nejlépe, některá světová média dokonce spekulovala o tom, že je již dávno mrtví, nicméně tyto zprávy se stále jeví jako nepravděpodobné.
Samotné potlačování osobních svobod je znát především v souvislosti s turismem. Turisté jsou na Kubě stavěni na první místo, neboť je to největší zdroj příjmů pro chudou Kubu. Kdyby se měla spoléhat pouze na vlastní produkci, hrozil by Kubě ekonomický krach, který ji v minulosti již několikrát postihnul. Bylo to především v době kdy padl Sovětský svaz a Kuba ze dne na den přišla o dodávky různého zboží. Kubánci mají na mnoho míst vstup zakázán, soukromé podnikání je trestné (i když několik výjimek stále existuje), tisk je kontrolovaný a cenzurovaný a panuje zde strach ze všudypřítomných udavačů, proto nenuťte místní lidi k rozhovorům o Kubánském režimu.